Shot Carp Team

Vybavení pro daleké náhozy

Základním předpokladem pro zvládnutí dalekého nahazování je vhodná výbava. Nejedná se pouze o prut, jelikož velice důležitý je i naviják a vlasec/šňůra.

Prutů určených k dalekým náhozům je dnes už na trhu dostatek v různých cenových (a tím pádem i kvalitativních) relacích.  Obecně se snad dá tvrdit, že čím dražší (kvalitnější) prut, tím delších náhozů s ním budeme schopní docílit zároveň se zachováním slušných zdolávacích vlastností. Levnější pruty sice často také umí nahodit slušně daleko, ale zdolávací vlastnosti u nich bývají poněkud horší. Je na našem zvážení, jak často budeme tyto pruty využívat a kolik jsme ochotni do nich investovat. Za mě mohu rozhodně doporučit prut Free Spirit E-class s testovací křivkou 3,25lbs, který je v dané cenové relaci naprostou špičkou a dá se s ním montáž nahazovat do velice slušných vzdáleností, přičemž ale zdolávací akce je stále ještě příjemná. Rozhodně neplatí, že čím delší a tvrdší prut si pořídíme, tím delších vzdáleností budeme dosahovat. Délku a testovací křivku prutu musíme přizpůsobit jednak svojí technice hodu a fyzickým dispozicím. Pokud si 160cm chlapík s hmotností 70kg pořídí 13ft pruty s testovací křivkou 3,5lbs, dá se více než předpokládat, že se s nimi hodí o poznání méně, než s 12ft pruty s testovací křivkou 3lbs. Abychom využili vlastnosti blanku, musíme ho při náhozu dostat do „komprese“ tak, aby blank olovo „vystřelil“. Výběr vhodného prutu je zkrátka věcí značně individuální.

Prut určený k dalekému nahazování by měl mít spíše špičkovou akci a tužší spodní část, tedy tzv. páteř. Nevhodné jsou tedy pruty s průběžnou tzv. parabolickou akcí.

Hodně rybářů řeší, zda je potřeba mít prut osazený sadou velkých oček, kdy první má průměr 50mm. Nebudu tvrdit, že je to pro daleké hody nezbytně nutné, ale jistou výhodou to je a nějaký ten metr navíc nám to při hodu přidá. Důležitá je i rukojeť. Její výběr je opět značně individuální a záleží na každém jedinci, jaký typ držadla mu vyhovuje. Osobně dávám přednost celokorkové nebo celoduplonové rukojeti, neboť se díky vyššímu průměru dobře drží i při silových hodech, nekloužou a oba materiály jsou příjemné do ruky. Někdo zase dává přednost klasickým děleným rukojetím. Každý musí vyzkoušet, co je pro něj to pravé. Vyloženě nevhodné jsou snad pouze velice tenké rukojeti, které jsou sice v poslední době moderní, ale značně nepraktické a při dalekém nahazování to platí dvojnásob.

Nejdůležitější vlastností našeho nahazovacího prutu je ale naše víra v jeho kvalitu a v to, že když se do něj opravdu naplno opřeme, vše vydrží a nebudeme držet v ruce prut o jeden díl „bohatší“ J Skutečně je to nesmírně důležité. Řadě rybářů jsem otevřel oči tím, že jsem vzal jejich prut a švihl s ním vší silou. Nevěřili, že by to jejich prut mohl vydržet, ale já věděl, že to není vůbec žádný problém. Kvalitní kaprový prut bez výrobního kazu nikdy nezlomíte náhozem, pokud nebudete používat extrémně těžká olova, která se pochopitelně pro daleké nahazování ani nehodí. Věřte svému prutu a budete házet daleko…

Důležitý je i naviják. U něho klademe důraz zejména na dobré ukládání vlasce, které by mělo být co nejrovnoměrnější. Výhodou je kónická cívka, ze které se vlasec odvíjí s menším třením. Někteří rybáři jsou přesvědčeni, že k dalekým hodům je potřeba ten největší naviják. To je však velký omyl. Ideální jsou středně velké navijáky s menšími průměry cívky, protože vlasec pak při odmotávání tvoří menší smyčky a hod se tolik nebrzdí třením vlasce v očkách prutu.

Vlasec x pletenka

Souboj vlasce s pletenou šňůrou jsem již jednou rozebíral v článku o dalekém zavážení. Nějakou dobu jsem zkoušel používat tenkou pletenou šňůru i při chytání na odhoz. Výsledky byly zajímavé. S kvalitní kulatou pletenou šňůrou o nižším průměru se dá házet opravdu velice daleko, možná až o desítky metrů dále než s vlascem nějakého přijatelného průměru (průměr nižší než 0,22mm je pro kaprařinu prakticky nepoužitelný). Výhodou je i perfektní a okamžitý kontakt s montáží díky neprůtažnosti šňůry. Hrozí však vyšší riziko vyřezávání ryb, problémem může být i vzplývavost šňůry, kdy se nám například při silném větru nabalují snadněji na pletenku nečistoty a je pak velmi obtížné normálně lovit. Při lovu s pletenkou je vhodné používat měkčí pruty, které částečně nahradí pružnost vlasce, lépe jsou tak tlumeny výpady ryby a snižuje se riziko vyříznutí háčku. Použití tvrdého prutu a pletenky není k rybám příliš šetrné. Pokud se skutečně rozhodnete pletenou šňůru na odhoz používat, připravte se na některé zvláštnosti oproti chytání s vlascem. Jednou z nich je např. téměř nutnost používání backleadů, extrémně silné záběry a zdolávání, při kterém cítíte každý pohyb ryby, vyšší ztrátovost ryb během zdolávání apod. Ačkoliv jsem s používáním pletenky na nához nebyl vyloženě nespokojený, vrátil jsem se zpět ke klasickým monofilním vlascům. Ty se vyrábějí i v mnoha verzích, určených pro daleké náhozy (označované jako „long cast“ nebo „long distance“). Takový vlasec by měl být co nejměkčí, velice poddajný a hladký. Průměr závisí na podmínkách dané lokality a potřebné vzdálenosti nahazování, ale jak jsem již zmínil, nikdy bych nešel do průměru nižšího než 0,22mm. Už i tak je takový vlasec velice tenký a hrozí reálné riziko přetržení během zdolávání, což pro rybu nevěstí nikdy nic dobrého. Vždy raději nahoďte o pár metrů méně a mějte méně záběrů, ale s jistotou bezpečně zdolané ryby.

Často se vedou spory, jestli je důležité vlasec před nahazováním namočit. Zkoušel jsem porovnávat délku náhozu se suchým a namočeným vlascem a nepozoroval jsem žádný rozdíl, takže si tím lov nekomplikuji.

V každém případě používejte na poslední metry montáže šokovku. Vhodná je buď tenká pletená šňůra nebo vlasec o průměru 0,35–0,45mm. S pletenkou to létá o něco lépe, vlasec je zase příjemnější pro ruce a při zdolávání u břehu. Pokud budete používat pletenku, nezapomeňte na ochranu ryb a použijte hadičku nebo kus silného vlasce nad olovo, aby tenká pletenka nepoškozovala při zdolávání ploutve a tělo ryby.

Montáž

Montáž je nesmírně důležitá při každém způsobu rybaření a při lovu dalekém nahazování obzvlášť. Musí mít nejen skvělé letové schopnosti, ale navíc musíme mít jistotu, že se během letu nezamotá, bude mít dobré zasekávací schopnosti a bude dostatečně odolná. Skloubit tyto požadavky není úplně jednoduchá záležitost, ale není to ani zcela nemožné. Osobně dávám při dalekém nahazování přednost helikoptérové montáži. Zejména za poslední rok jsem si ji skutečně maximálně oblíbil. Skvěle létá, nemotá se a zasekávací vlastnosti má uspokojivé. Je třeba při jejím sestavování přemýšlet a sestavit ji tak, aby v případě utržení s sebou ryba nevláčela celou sestavu a byla schopná se jí zbavit. Helikoptéru vážu z těžké šňůrky Core Zero o délce cca 1m, kterou spojím speciálním uzlem s kmenovým vlascem. Poté na šňůru navleču tungstenový heli/chod korálek, který nechám cca 10cm od spodního konce šňůry. Následně na šňůru navleču rychlovýměnný helikoptérový obratlík s návazcem a pod něj helikoptérové pouzdro. Na konec navážu olovo, přes jehož obratlík natáhnu helikoptérové pouzdro a montáž je hotová.

Návazce pro daleké hody používám ztužené, často v celé délce. Nejlépe se mi osvědčil návazec ze slabšího (15–25lbs) fluorocarbonu, na který navážu háček s rovným očkem a vlas navážu přes kroužek ze slabé pletenky. Takový návazec se mi nikdy nezamotá, pro kapra je těžko odhalitelný a obtížně se mu ho zbavuje.

Důležitý je i tvar olova. Ten musí být co nejaerodynamič­tější. Vhodné jsou podlouhlé tvary kapky, hrušky apod. Olovo by mělo být vybaveno obratlíkem, který se skutečně otáčí.

Technika náhozu

Technika nahazování je velice individuální věc a každý rybář má zažitou tu svou, která mu vyhovuje nejvíce a na kterou je zvyklý. V každém případě bychom ale měli dodržovat pár základních bodů, které popíšu z pohledu rybáře, který drží vlasec u navijáku pravou rukou (takových je většina).

Při nahazování stojíme vykročeni levou nohou směrem dopředu, prut máme nad pravým ramenem, levá ruka je natažená a drží koncovku prutu, pravá drží prut za nohu navijáku a na ukazováčku drží vlasec. Díváme se na orientační bod, jehož směrem chceme nahodit a který by měl tvořit přímku s naším prutem. Délku vlasce od olova ke špičce prutu volím cca polovinu délky prutu nebo trochu méně. Důležité je nechávat si stále stejnou délku, jedině tak se naučíme házet opravdu daleko a stále stejně. Olovo za zády lehce rozhoupu a v momentě, kdy se dostane do tzv. mrtvého bodu, tedy do stavu, kdy přestane klesat a ještě nezačně stoupat, švihnu vší silou. Přitom přenesu váhu na levou opěrnou nohu. Vlasec z prstu pouštíme v době, kdy prut svírá s hladinou úhel cca 45° a takto ho držíme po celou dobu letu. Pouze těsně před dopadem montáže špičku prutu zvedneme a vlasec lehce přibrzdíme. Vlasec se tak srovná, napne a my cítíme, jak olovo dopadne na dno.

Je třeba brát v úvahu, že je řada faktorů, které ovlivňují délku našeho náhozu. Velice důležitým faktorem je například velikost nástrahy. Několika milimetrový rozdíl ve velikosti nástrahy může způsobit rozdíl v délce náhozu v řádech několika metrů. I sebemenší PVA přívěs zkrátí délku náhozu o desítky metrů.  Důležitý je pochopitelně i směr a síla větru.

Takže teorii máme zvládnutou. Teď nastává ta těžší fáze – přenést ji do praxe. Doporučuji zajet čas od času někam na pole či louku a tam si trénovat. Jedině cvikem si totiž zažijete tu svoji správnou techniku a grif. Uvidíte, že se budou vaše náhozy postupně prodlužovat…

Hodně štěstí! Za Mikbaits tým Ondra Macků